DNES PŘIJDE KOLOVRÁTKÁŘ.

Do mírného světla slunce,

(když už léto dávno prchlo),

vyvěšena klec,

s morčátkem,

s hrdličkou.

Nad klecí,

teď otevřeným oknem,

hrčí píseň šicích strojů

v módním salonu;

smutná píseň chudých šiček.

Ó, jak jsem pohnut, švadleny,

když skrytý zrak můj zachytne,

s jakou se péčí dělíte

o sklenici,

jedinou sklenici,

s růží,

z předměstské zahrádky,

z koše květinářky,

z ruky vojáka.

Ó, jak jsem pohnut,

když se chcete napít vody,

když pijete

a máte v ruce růži.

Pak opět pije květina.

„Holky, dnes je úterý,

po třetí hodině,

až bude svačina,

zahraje flašinet.

Musí nám zahrát do tance

a na konec:

Modré oči, proč pláčete?“

Hrkot šicích strojů.

Dvůr je špinavý a pustý,

na bidélku hrdlička.

Zelený list kapusty

hryže morčátko.

V mírném světle slunce,

hrdlička se chechtá.