DNES SE NEHRAJE.

Blíž cesty za městem vůz loutkářův stál známý

a z prken divadlo, kde směšně truchlé drámy

se hrají pro děti. Jak plálo sluncem ráno,

já čet’ – na oponě to rudé bylo psáno –

že „dnes se nehraje“. Tu úsměv šleh’ mou lící.

Ach, dnes se nehraje! Snad není v dispozici

Kašpárek veselý, snad nastudil se včera,

jak mlhou domů šel, snad smůla Lucifera

již došla, rytíř prch’ neb princezna, ta kráska,

svou smlouvu zrušila a odjela, kam láska

neb sláva táhla ji, by strhla k sobě světy

svým hlasem kouzelným a vlečkou toalety.

A s novým úsměvem jsem spatřil bílou kozu

na trávě pásti se a přistoupil jsem k vozu

a nahléd’ okénky, jež byly dlaně zvící.

Tam v rakvi leželo děťátko tiše spící.