DNES SLUNCE ZAHOŘELO ŽHAVĚJI.

Dnes slunce zahořelo žhavěji a neskrylo se za mraky,

paprsků setbu vhodilo v hněď probuzených lích

a všechny stromy změnilo v bělostné oblaky

pro včelí šum a smích.

Modř nebes hluboká je, nemá dna a výškou výská nad lesy –

van, pýchou její probuzen, motýlí křídla zdvih’,

v poddoubí škádlí podléštky, s loňskými listy hraje si

a tančí po větvích.

Kraj přilétlými ptáky naplnil se toužením a nadějí,

v něm každá haluz rozkvetlá zakrývá krásný hřích,

i řeka tesknit přestala a zasnila se raději

úsměvně o mořích...

Dnes slunce zahořelo silněji, a země se mu oddala

před zraky všech a bez výhrad ve vzduchu prohřátém,

dřív než jim modrá dálka hor svatební lože vystlala

zlatem a brokátem.