Dnes tak divně zpíváš, lese,

Dnes tak divně zpíváš, lese,

a přece tu píseň znám,

hovor, list co vede suchý,

nese mysl do předtuchy

i k pradávným hodinám.

Listí padá, lidstvo padá –

ach ty, lide můj, o věř,

by tě bouře neurvala,

při právu stůj jako skála,

štít a meč a šišák beř!

Budiž obrem velikánem,

a tvůj ukalený hrot,

odvaha buď s pevnou vůlí,

tím pak odhodlaně půli

hada rozkacených rot!

A vy, rytířové písní,

opásejte zvučnou hruď,

každé zlovo svitni mečem,

a to pouto, které vlečem,

padni v prach a pluhem buď!