Dnes tiše říkám si –

Dnes tiše říkám si –

Tvá vůle ať se stane!

Mám srdce odhodlané,

a jestli stýskám si

a slza z očí kane,

Ty víš – to rosa je

na květné nivě ranné,

jež v slunci roztaje.

Bílému pruhu dne

své hoře zasvěcuji.

Až přijde poledne

a slunce výše stane,

ať zříš Ty, jenž zříš vše,

že na nic nežaluji.

A noc až přijde pak,

v klín země ulehne si,

když vlhký ještě zrak

po nebi zasteskne si,

ať z nekonečna tam

do větví šepotu,

kde den se ještě chví,

v mou klesne samotu

Tvých dálek tajemství.