DNES TOMU ROK.

Po prvé dnes tomu rok,

Čechů co přívaly hymnu ti zpívaly

nejsladších slok,

vítaný zázraku, zpravděné snění,

žehnaná pohádko, – osvobození!

Dnes tomu rok,

do věků radostných jásavý skok!

Přetekla míra, – v ten mih

trůny se kácely, dějiny splácely

despotů pych.

Po čem duch národů volal tak dlouho,

dalas nám, svobodo, splněná touho:

tyrana střást,

dynastům výhost – a sami si vlást!

Rok tomu. Nebylo však

štěstí to zadarmo, lehčí být o jarmo,

o cizí tlak:

za srdcí nejdražších krvavá vřídla

plec místo jha cítí jako by křídla;

za věky muk

dědí svou svobodu mučenců vnuk.

Vroucně, my uvolnění,

uctěme v paměti těžké ty oběti

vykoupení!

Nestačí slavomam opojně vratký

ani cit bezpečí lichotně sladký;

bez pravých snah

svobody žeň by se rozpadla v prach.

V našich teď rukou to jest:

svobodu zachovat nebo ji pochovat!

V čem naše čest?

Budem se svéhlavě rváti a štváti,

kdo s koho, až druha druh k zemi sklátí,

až ušlapán

bude náš stát, a náš vrah – zase pán?

Hleďme si do svědomí:

v podobě mlhovin zdali nás mnoho vin

neohromí?

Ej! rok ten prvý byl tápavým krokem,

nadějně s druhým se vítejme rokem!

Zbystřený hled

k cíli ať vede nás očistně vpřed!

Vpřed, nechť tam propast či sráz!

Nezbluďme, rodáci: triumf jest ve práci,

velmoc jest v nás,

výše-li vznesem se nad všedním chtíčem,

vlasti své sloužíce duchem i rýčem!

Vyšší jen cíl

vdechl sám Bůh Čechům v tělesný jíl.

K myšlenkám krásným se nést

českým jest učením, národa určením.

Dejme se vést

otčinou svobodnou k svobodě svojí,

v jejím vždy díle a v jejím vždy boji,

s ní krok co krok,

v nadšení svorném – jak dnes tomu rok!