Dnes v neděli červen rozbujel

Dnes v neděli červen rozbujel

pod horkou modří nebeskou:

tys přišla, krásný nepřítel,

vtělený červen, hudba cell,

jen rozdrásat zas bytost mou.

Voní má země i blízkost tvá,

na trávě ležím umučen,

pohřební píseň truchlivá

svou všedností se mi posmívá,

v neštěstí mění krásný den.

Je vůkol tolik života

a tolik smrti ve mně je,

a tvoje strašná němota,

nevím, zda křičí či šepotá,

jak marna byla by naděje.

Je konec všemu, já to vím

a nenávidím soucit tvůj:

drží mne poutem falešným,

marně se za tebou potácím,

padaje, říkám si: Stůj!