Dnes v noci se mi zdálo

Dnes v noci se mi zdálo

o věštci dalekém, co uhnul nad Dunaj

(v kterési knize zřel jsem jeho rysy).

Sen komický, jak byly písně toho,

do jehož duše pad žal národa

a jeho ponížení; on všem těm rabům

byl bláznem, nebo nežily proň ženy

a záře slunce, barvy růží v létě.

Jen nenávist, co vyssál do sebe

za celý lid.

Ona se mnou půjde, vzpomínka pyšná v život,

jak ruky stisknutí, jak úsměv měsíce

nad padlou hlavou nadutého rodu,

co pod horama podávil můj kmen.