DNES V ŘÍJNU.

Dnes v říjnu, kdy už listí padá

na zarosenou mroucí zem,

ty, jež mě měla’s kdysi ráda,

dnes v říjnu vstala’s v snění mém.

A šaty měla’s bílé zcela

tak oděna jak andělé,

jak na mne jsi se zahleděla,

tvé oči plály vesele.

Já na tvé dlouhé prsty bílé,

jsem jediný vtisk’ polibek,

když v moje okno zasmušilé

se záblesk slunce se střech smek’.

Proč zmizela’s, a proč mě jala

zas marná touha po tobě? –

V mém snění jsi se usmívala, –

jak pomněnky květ na hrobě...