Dnes v samotě čteš všecky řádky moje,

Dnes v samotě čteš všecky řádky moje,

jež Tobě v dobách štěstí jsem kdys psal –

nám bylo mnohé přestát horké boje,

než jeden druhého svým zval.

Dnes víme to. Ó kéž v samotu Tvoji,

ten skane jeden souzvuk útěchy,

já zápasil též nadlidskými boji,

jsem zemdlen a bezdechý!

„Jen vytrvat“ je všecka moudrost světa,

já vytrvám, Ty rovněž vytrvej!

Ať býlí nám neb ocúnu květ vzkvétá,

je ode mne, Ty dosti měj!

Ty moje všecko, život můj jen v Tobě,

drž se této svaté mojí závěti,

chci Tobě žít jen, v životě i v hrobě

a vždy jen ve Tvém objetí!