DNES VEČER.

Já oči odvrátil od žití

a vešel do bran kláštera,

kde mohl bych se pomodliti

vždy nestrojeně z večera.

Hluch k hlasu světa žil jsem v tiši,

jak středověký, zbožný mnich;

já chtěl jsem žít, jak žijí mniši

zahrabán lidstvu v dumách svých.

A v mojí duši hvězdy plály,

a já jsem šťasten v tichu žil,

tam venku v slunci ženy stály,

ve všechněch chýžích květen byl.

A já se nad svůj misál klonil,

kde mřely táhlé světice

a do své hrudi slzy ronil

při modré záři měsíce.

Má cela dneska v růžích vzkvetla

a všude zřel jsem anděly,

v rtech měli mír a v očích světla

a v rukou palmy drželi.