DNES VŠECHNY SMUTKY...

Tak stále jíti sám, bez blesků úsměvu,

tou pouští vyprahlou, bez slasti, bez hněvu,

a nikdy nedojít a nezřít cíle svého...!

To stálé klesání – v tom leží půvab všeho.

To stesku heslo jest, jenž vtrhne, vítězný,

do slavných království a černě zbarví sny,

toť kouzlo sladkých vět, jež dozněly kdes' v dáli,

toť růží vůně mdlá, jež v jaře zumíraly.

A dnes, dnes nejvíce v mém srdci pláče žal.

(To Někdo ukrutný ty květy olámal!)

Dnes všechny smutky vzbudily se, jež spaly kdesi na poli,

a do temného večera jich zoufalá píseň hlaholí.