DNEŠEK.

Byl stejný zas, jak všechny moje chvíle:

zoufalý zpola, zpola v resignaci –

Tak kolísal, až posléz přišel večer,

jenž na konec mi v nicotnost vše zvrací.

A skončil vše, jak musilo být asi –

Večerní vláha více nesmáčela

mé naděje a já jsem myslil na to,

proč lidé někdy rozbijí si čela.