DNESKA SE Ml ZDÁLO...

Bílých květů natrhej,

než den s tmou se spojí

a ty bílé květy dej

do postýlky svojí.

Až tě spánek přikryje

něžně křídly svými

každý květ v sen rozvije

kouzly tajemnými.

Amor s toulcem na hrudi

se svým bratrem Pukem

srdce tvoje probudí

napřaženým lukem.

Pak přilétnou Siléni

s Nymfami a Skřety

odhodláni k stulení

na tvé žhavé rety.

A ty řekneš s úsměvem:

Nejsou více mými,

nemohu dát přece všem,

co už nepatří mi.

Potom Faun ti zahraje

píseň nepokoje

a v té písni šalmaje

bude duše moje.

Na postýlku přiletí,

poutána mou vůlí,

až v šíleném objetí

ve tvůj klín se stulí.

A ti všichni kolem nás

sborem budou pěti

píseň plnou rajských krás

pro dospělé děti.

Ráno, až se probudíš

po všem, co se stalo,

zasměj se a pak mi piš:

„Dneska se mi zdálo...“