Dni.

Dni! Dlouhé dni jdou kolem čela.

Pověstné babí léto v skráň se věsí

a duše, která kdysi byla také smělá,

se stínu, prahloupého stínu děsí!

A zleká se i vteřin letem

a mnohdy zdrcena je maličkostí!

Přemýšlí chudým nad dítětem,

nad lidskou dumá často ubohostí!

A soucitu a lásky plna

se v jiných bolest – utěšitel – noří!

Však dni – za vlnou jdoucí vlna –

ji utápějí v lidské bídy moři....!