Dnové.

Někdy usmířeni se vším vycházeli na staré arkýře zvetšelých budov,

zářili a plakali zelení jara a plakali slunečními paprsky.

Někdy zakuklení přišli a přišedše pohřbívat

vynášeli řady rakví z naší duše oddychujíce...

Někdy se zasmáli jako děti, udivení,

když vnikli v tajemství obnošených hraček.

Někdy si zahráli na rozumné, protekční ďábly

slibující nám slávu, úsměv žen a vítězství.

Někdy nás přepadli jak vrazi ze zadu

a rdousíce nás, využitkovali výkřik náš pro Morálku.

Někdy nám namluvili nejhloupější anekdoty,

aby nás usvědčili, že hloupnem a stárnem.

Někdy nám zjevili ty nejvážnější pravdy,

bychom jim nikdy, nikdy neuvěřili...