DNY JDOU – –

Dny jdou a zní v nich melodie dávna.

Jsou šerá jitra pod těžkými mraky,

v nichž minulost svou bolest zpívá silně,

že skoro pravdou zní, co v echu mřelo.

Jen slunce bojí se ta divná píseň

a zmlká vždy, když v jitru plném květů

chce v každém poupěti promluvit život.

Tak zazní a tak zmlká píseň tichá,

jak mrak a paprsk se v dny naše mihnou.

A duše, jež by k světlu pnout se chtěla,

zpět raději se vrací v pouta svoje

do šerých jiter pod těžkými mraky.

Dny jdou a zní v nich melodie dávna.