DO ALBA.

Na jaře kvetou podléšky,

a koncem léta blíny,

dost jsem tě, děvče, miloval,

teď ať má rád tě jiný!

Je střída věčná ve světě,

a je to moudrost, brate,

říc’ dovést: Sbohem, štěstí mé,

tady je, braši, máte!

Tož sbohem, neplač, děvčátko,

vždyť přijde brzy jiný;

mě taky děvče opustí,

až rozkvetou se blíny.