Do alba.

Náš den v dvou soumraků jest náručí,

z nichž jitřní plný blednoucích je hvězd,

jež ztrácejí se jedna po druhé,

jak slunce žití vzchází v klopotný

a žhoucí svit. – To naše naděje

a mladé sny.

– A kéž pak na večer,

v tom druhém soumraku, kde po práci

v klín ruce skládáme a k nebesům

svůj upíráme zrak, – se objeví

nám naše skutky za ty hvězdy zašlé

a v záři skvělejší, jak dole zem

se hloubí v noc.