DO BEZSLUNEČNÝCH DNŮ...

Do bezslunečných dnů dští spousta vtipů,

anekdot, žertů – strašná lijavice –

od chvíle, kdy stál Čech na špici Řípu,

jich národ jeho neměl nikdy více.

I bary, kluby, společnosti, sceny

tak onak šperkovat si touží noci –

a hlukem, řevem, tancem muži, ženy

se snaží hlod jakéhos červa zmoci.

Na venkov vyjdeš. Hle, druh z dávných roků!

Kdys chutí v boj a silou vzpínal svaly –

teď vzdychne zmrzen, schlíplý, mračna v oku:

Ne, tak jsme si to nepředstavovali...

Dny, týdny, roky bez radostných vznětů,

bez chuti k práci – jen tak, co je nutno –

a ve všem na šos věšíme se světu –

jak je v těch našich Čechách teskně smutno!