DO BOJE.

Zavřeskly polnice, zařvala děla,

vichřice zadula, blesk záští šleh –

v dědinách tichých i ve městských zdech

srdce se lidská úžasem chvěla.

Hlouběji poklesla otroků čela,

do duší jejich temný mrak leh...

Občas jen těžký, tlumený vzdech

zrazoval touhu, jež v srdcích vřela.

Neklesal on však – ba přivítal vřavu,

nevzdychal, vrhl se odvážně v před,

vichrům a blesku nastavil hlavu.

Myšlenkou zápasil, srdcem i krví,

v závratné výšiny vzepial svůj let

sokol náš nejlepší, bohatýr prvý.