Do černých mraků nebe se halí,

Do černých mraků nebe se halí,

ta stará rána dosud mne pálí...

Jak v temném boru steskem to bouří,

a luna zraky znaveně mhouří...!

V mém srdci smutkem pláče to, chví to –

těch zašlých časů tak je mi líto!

Snad krutý osud jenom mne šálí?

Ta stará rána v duši mě pálí...

A krajem bouře burácí, šílí,

kolem mne blesky s rychlostí pílí,

a řeka šumí, z břehů se zvedá –

to moje srdce usnout mi nedá!