Do dáli, do daleka.

Do dáli, do daleka

mne dnes to volá zas –

tam někdo na mne čeká

tak dlouhý, dlouhý čas.

Kdys v noci v širém moři,

jak měsíc v něm se lesk,

já zřel dvě tmavé oči

a slyšel tichý stesk.

Pojď k nám! – to šumí z moře;

já řekl: Ještě ne –

a jako přízrak zniklo

to v hloubi bezedné.

Má loď, ta jela dále,

já šťastně přistal v břeh,

já zapomněl těch očí

ve mnohých, blahých dnech...

– Dnes, jako v moři, blýská

se mhou měsíčný jas –

a z daleka to stýská

a volá mne to zas.