DO HLUBIN

Až na dno vod, kde utajena tlí položivá ústrojí,

kde rána v bouři utrpěná se zasuje a vyhojí,

kde mlčelivá vegetace zrá pod převlakem staletí

a vlání přediv organických lze v siném svitu viděti,

tam v hlubinách, kde vlny není, jež přinesla by šelestu,

kde myšlenka se narozená dá bez nadějí na cestu,

kde v němých hrobech korálových zdroj poklidu se temení,

zrak zevnějšími tvary sytý sní féerie a vidění,

kde ulitami mrtvolnými je šerá půda poseta

a žíhavými hvězdicemi tma modrá slabé vykvetá,

tam v hlubinách, kde vraky tlejí a ložem kotvy hluš a chlad,

tam v hlubinách svou touhu lidskou chci nenávratně pochovat!