DO HOUFU!

Do houfu, bratři – do houfu, sestry!

Zástup to bude valný a pestrý:

od Aše k Jasině, od Tater k Šumavě

rámě tu k rameni, hlava tu na hlavě.

Od hor i z padolí, z města i z chalupy,

od kladiv, od pluhu do houfu, do kupy!

Šrák tu chodský, tam halena z Tater,

z nízké ten chaty, ten z vysokých pater,

vodu ten čerpá z Bečvy, ten z Metuje –

zda to vše dělí nás? Jenom když spojuje

jediná vůle ty rozličné zástupy

pro cíl všem nejdražší do houfu, do kupy!

Barev že u nás jak v oblouku duhy,

jeden žeť zelený, rudý zas druhý?

V bílou zář spojí se, slunce se zaskvěje,

jedné když lásky jsme, víry a naděje.

Jen kdo chce stranou být, stínem se potupí –

ostatní ve slunci do houfu, do kupy!

Láskou nám volnost, lid v poutech že nevězí,

vírou nám pevnou jest, pravda že vítězí,

nadějí naší, že nic nás již nezlomí,

jsme-li té lásky a víry si vědomi.

Nebudem tříštit se na kraje, na župy –

jedné jsme lásky, tož do houfu, do kupy!