DO JEZER STÍNY LESŮ PADALY...

Do jezer stíny lesů padaly,

jež dorůstaly v prales mlčenlivý...

V mé duši bolesti vždy nechaly

svých stínů protest, děsivý a živý...

Jen podle slunce, vteřin, doby dne

ty stíny dloužily se nebo hasly,

úsměvy horké mělo poledne

a stíny západu se chladem třásly...

I bolest má ve věčných proměnách

z mé duše mizela neb celou skryla,

dle slunce, žen, oblaků na horách,

dle touhy, jíž se marně rozbouřila...