Do křídel, duše má! Vlašťovkou

Do křídel, duše má! Vlašťovkou

přes hory, za hory leť!

na hrob mé matičky, do pole,

za bílou hřbitovní zeď.

Zetlely oči, jež svítily

slunéčkem jasného dne,

zetlely ruce pracovné –

zapadlo, zmizelo vše – –

Zetlelo srdce, jež bušilo

láskou, již vzbudil Bůh sám –

zetlelo s dobrotou nejvyšší,

jaké já znám!

Zbyla jen vzpomínka. – Hvězdičkou

v nebeské dálce ji zřím,

černá noc kolem když pokrývá

krajinu rubášem svým.