Do lesů volám, do polí,

Do lesů volám, do polí,

ke mně přijď, ať jsi kdekoli.

Jako proud touha má se žene

za tebou širým prostorem,

jsem jako stromek bez kořene,

vyrvaný větru náporem.

Bez tebe písně, co jich znělo,

nemůže srdce vyzpívat,

bez tebe jaro posmutnělo,

květ dodýchal a zpustl sad.

Do lesů volám, do polí,

chci radost, která nebolí

a neumírá v stesku stonech,

když rozroste se na záhonech

červeným mákem v koukoli.