DO MODRÝCH DÁLEK KDOSI JDE –

Do modrých dálek kdosi jde

a nezná konce cesty své

a zpívá o svých nadějích,

o ironických závějích,

o celém trpkém žití svém

a o svém snění zklamaném.

Svou notu – běda nenašel,

a sestárl a sevšedněl,

zhnusil se vážným otcům svým,

příkladem stal se výstražným

a před ním propast, za ním tma,

a cesta hluboká a zlá. –

Svou notu, oh, tu notu svou,

již fantóm pískal přede mnou,

tu najít’ a pak zapadnout’

a v nejčernější skrýt’ se kout,

jen jednou slyšet’ tiše ji

se chvět’ nad trpkou závějí!