DO NOCI

Do noci, do noci vstupuji zasvěcena

duší svou v paprsky záhadně mluvící,

poslouchá stráň, město, zahrada, tichá stěna

komnat mých se srdci tisíci, tisíci.

A já se k tmám, světlům, bolestem, lásce, štěstí

se srdcí tisíci

družím jak vlna, jež k moři se dává nésti

a mořem stává se, magickým zrcadlem měsíci.

Vstupuji do noci věčnosti, věčnost sama,

v prsou mých posvátný oheň žhne, vznícený

životem lásky, jejž provází osudné drama,

ó Bože, není, ne, ani klam bez ceny!

Přijímám kouzlo tvé, radosti zářící,

prchavé, zmítané, dýšící vůněmi

propastí, oblak a prostorův ohromných se všemi

bouřemi, se srdci tisící, tisíci!