DO PAMÁTNÍKU.

Ba je to celá řada let,

co psal jsem v památníky,

při vůni lehkých cigaret

jsem chválil dívčí rtíky.

Však dnes těm veršům nevěří

už ani srdce moje,

já s klidem sedám k večeři,

dne přečkav tuhé boje.

Než někdy přece po letech

ten starý oheň doutná,

a srdce, na němž rostl mech,

se rozpláče jak loutna.

Ta věčná srdcí obleva

mně potom nedá spáti,

a Musy noční návštěva

mně písní dar zas vrátí.

A všecky drahé postavy,

jež pochoval jsem v duši,

mně kynou z dálek pozdravy

a nitro moje vzruší!

V té chvíli vašich šestnáct let

já chtěl bych míti zpátky,

při vůni lehkých cigaret

sen mládí prožít sladký!

Pak bych vám zpíval kadence

o lásce k omrzení,

však pro letného mládence

nad tichou lásku není.

Neb sedmá vlna rozlije

se nejdál v mořské skály,

a láska, která pozdní je,

ta nejvíc srdce spálí.