DO PAMÁTNÍKU.

Ne pro tu vaši krásu, jež mne jala,

pro vlídný hled, jenž vryl se v srdce mi,

však pro to vše, co duši mé jste dala,

se modlím za vás, aby na zemi

se vaše cesta povždy ubírala

jen slunečnem a kvítím, růžemi,

kde nikdy byste hořkost nepoznala,

a jestli přec – ji plašte písněmi!

A umění, s nímž spjala jste své žití,

dejž osud, by vás povždy provázelo,

neb ono, věřte, může vysušiti

nám každou slzu, vyjasniti čelo,

jen ono snad nás nikdy neoklamá,

a jste-li s ním, pak nikdy nejste sama!