DO PAMÁTNÍKU.

Co napsat mám v ty bílé listy

ve smavém dnů tvých výsluní?

Tys leknínu květ sama čistý,

jenž vzešel žití nad tůní.

Chceš vědět, ona tůň co tají?

Ó neptej se! buď šťastna dál!

Nechť mladé sny ti věčně tkají

pohádku štěstí – nikdy žal.

A co chvil těžkých osud chystá,

nechť v moji hruď se zaryjí –

ve stínu lásky naší jista

ty kveť dál květem lilijí!