Do památníku.

Je láska slunce zářivé,

v ní život životem,

v ní poupě v růži rozpučí,

a luh – ten květů stem.

Však večer hasne slunce svit

a v žití lásky žár.

Na nebi vzejde luny jas...

to přátelství je dar.

Má blaha na sta slunný den,

i večer štěstí své,

po žáru dne si vzpomínky –

ty zlaté hvězdy zve.

Chce země slunce zářivé,

chce snivou lunu svou.

A duše? – Vroucí lásky jas

i něhu přátelskou.

Ba často, den co nemůž’ dát,

noc vykouzlí ti snem. –

Věř, velké štěstí nebe dá

ti věrným přítelem.