DO PLNÝCH KVĚTŮ

Vesna čerstvá na okno ti klepe,

sama přišla, vonná, nová,

vyjdi si s ní v jaro velkolepé,

zulíbej ji dlouze, do růžova –

cítíš, bratře, jak ti srdce tepe?

Na rumech se nový základ klene,

hořkou, dávnou zimou

pod ní dřímou

zakřiklé sny, zaškrcené;

robčí hlavy slunce hledají,

výkřiky se z mrvy zpráchnivělé

obživené zvedají;

mízový proud do světla je žene

výbojně a směle,

jarní květy, láskou rozechvěné.