Do pouští svěžích, zelených

Do pouští svěžích, zelených

teď zraky své upínám

a střežen duchem lásky své

rád lidí zapomínám.

Života nekonečný proud

i k hlavě mé se sklání,

přináší novou sílu mi

a nové požehnání.

Pak opět hlasu rozumím,

jenž hájem blaho dýše

a větrem nové naděje

zašumí ke mně tiše.

Pak vidím, jak se také k nám

myšlenky mocné řítí,

a hvězdy nové oslavy

do snů mých jasně svítí.