Do půl roka

Po louce smutně chodila

a dívala se do zelena,

a dívala se do trávy,

jak slzami je porosena.

Kol vody smutně chodila

a dívala se ku potoku, –

on dosavád se nevrací

a pominulo už půl roku.

Po hoře smutně chodila

a dívala se do údolu,

a dívala se do jezera

a zaplakala svému bolu.

Kol kaple smutně chodila

a dívala se na „trpící“,

a dívala se k Mariji

a slza se jí skvěla v líci.

Po hrobech smutně chodila

a dívala se do hluboka, –

on dosavád se nevrací

a měl tu býti do půl roka.

Po dvoře smutně chodila

a dívala se na silnici,

a dívala se do dálky

a slza se jí skvěla v líci.

Do domu smutně vkročila

a na svou hlavu naříkala,

a naříkala na lásku

a na postýlku ulehala.

A přesmutně se dívala,

jak půl roku tak tuze dlouhý,

a smutně oči zavřela

bez naděje a beze touhy.

Smutně ji ve hrob složili

a dívali se do hluboka, –

však on se přece nevrátil

a měl tu býti do půl roka.