Do sebe vnořen...

By Antonín Sova

Do sebe vnořen, naslouchám v bolestné chvíli

ten horečný pokřik vzbuzených ve mně hlasů...

V nich zlozvuky velkých sklamání zhluboka kvílí

dnů ozvěnou, v dlouhém zmírání Časů...

Ze skleslých generac nevane radost ke mně,

vše pozdních kultur velikost únavou plní.

Hledejme sebe, sebe... Tam nových lidí země.

A ohně rozžaté tam v obzorech se vlní...