Do sebe vnořen...
By Antonín Sova
Do sebe vnořen, naslouchám v bolestné chvíli
ten horečný pokřik vzbuzených ve mně hlasů...
V nich zlozvuky velkých sklamání zhluboka kvílí
dnů ozvěnou, v dlouhém zmírání Časů...
Ze skleslých generac nevane radost ke mně,
vše pozdních kultur velikost únavou plní.
Hledejme sebe, sebe... Tam nových lidí země.
A ohně rozžaté tam v obzorech se vlní...