DO SVĚTA ŠIRÉHO. (X.)

„My však nejsme bez oruží,

nám je heslem: smrt a krev.

Vari s láskou! Šik náš druží

smělý vzdor a žhoucí hněv.

Bořme! Jenom z rumů, ssutek

dílo vstává obnovy,

síly vzmach a rázný skutek

nejlíp drtí okovy.

Nechť si tyran lup svůj hradí

živým valem drábských těl,

nechťsi v nekonečno řadí

spousty bodákův a děl:

stačí dílna v temnu dole,

jedné smělé ruky vzmach,

aby v sluhů bledém kole

ranou hromu klesl v prach.

Proti nám řád věků stojí,

při něm všechna světa moc,

nám jen zbylo válčit zbrojí,

kterou skuly lest a noc;

měj duch slabý pro ni hanu,

velký cíl tu světí zbraň,

v žalářích a na čekanu

vlastní život kladem’ zaň.

Kdo chceš čelit křivdy tronům

odvěkým, buď celý muž,

proti slzám, vzdechům, stonům

v pevnou ocel srdce ztuž!

Hradby moci nerozboří

sněmů křik a hesel řev,

základ lepším dobám stvoří

jenom boj a žár a krev.“