DO SVĚTA ŠIRÉHO. (XII.)

„Zamítám též zbraně divé,

jimiž válčil temný věk,

věřím v síly vítězivé

ušlechtilých myšlenek;

železnou jen vůlí spějme

za svou metou dál a výš,

ducha zrní vůkol sejme,

by svit padl v každou chýš!

Každý trp za svoje druhy,

k blahu všech své kroky řiď,

ale zlo a jeho sluhy

z hloubi srdce nenáviď;

tu se měkkých citů zhosti,

svatý hněv jen v srdci měj,

zbrojí ducha bez lítosti

rány smrtné rozdávej!

Není třeba na zlosyna

provaz plésti, dýku kout;

nekrvavá guillotina

lépe koná přísný soud,

ducha bičujtež ho knuty,

topor duchový ho drť –

rány ducha stejně kruty,

krutší snad než těla smrt.“