Do Tvojí náruče...

Mou táhne smutek duší,

nevíš dítě moje,

když večer snivý hvězdy

loví do závoje.

Ten smutek nekonečný,

sám že jsem tak tady,

nemohu zřít s Tebou

slunce na západy.

Mou táhne duší touha

po Tě, blaho moje,

když znějí zvuky zdlouha

nocí od orloje.

Ta touha tichá, svatá

celovat Tvoje čelo

a s Tebou zapomínat,

co vše kdy zabolelo...