Do výkladních skříní...

Do výkladních skříní

zahledím se rád.

Co v nich pokladů se kryje!

Bože, jaké historie

čteš tam kolikrát!

V knihkupecké skříni

jaký náhle div!

Odkud vzala se ta záře?

Proč ty zlaté kalamáře

světu na odiv?

V knihkupecké skříni

proč těch drahých vás?

A proč v lesku, svitu, žáru

paprsk slunce na poháru

zlatém se tu třás’?

K výkladní té skříni

hle, se tísní dav.

Zlatý laur... Ó rcete, je tu

pro vítěze, pro poctu? –

Ach, teď jiný mrav...

V knihkupecké skříni

výstava je cen,

jež můj známý v různých časech

na bicyklu při zápasech

vyhrál uřícen.

Ve výkladní skříni

ověnčena jest

slavná jeho podobizna.

Kdo se v těchto řádech vyzná,

tomu budiž čest.

Ve výkladní skříni

on teď rekem jest.

Jaký poklad má tu drahý!

A tu cena města Prahy,

matky českých měst...

Ve výkladní skříni

dál jsem pátral... aj,

ve vydání novém zase

jakás kniha zjevila se...

Bože, Máchův Máj!

Do výkladních skříní

hledět, jaký trud!

Ah ty, který Máj jsi složil,

bože, co jsi bídy prožil

a mřel sám a chud...

Do výkladních skříní

zahledím se rád.

Co v nich pokladů se kryje!

Ale jaké historie

čteš tam kolikrát...