Do výše vzletni...

Do výše vzletni, písni má,

a skřivánkem si zašvehol,

a všechny strasti, všechen bol,

svěř nebesům, je všecka vzbuď –

ať láskou jich všech okřeje,

ať lásky prší krůpěje,

a blahem kyne lidstva hruď!

Do výše vzletni, písni má...

zde ve tmách nechtěj meškati,

tam slunečko ti pozlatí

svým leskem křídla růžovým; –

zde dole vřava mámivá,

jen s výše záře spásy plá,

všem beznadějí sklíčeným!

Do výše vzletni, písni má...

na úmor stůně širý svět,

a ve tmách noří um i hled,

vždy víc mu mizí pravdy skvost;

ty nad něj vzletni v rajskou dál – –

by věřil, doufal, miloval,

mu dones z ráje letorosť!