Doba je trudná.

Doba je trudná. Na obzoru kdesi

jsou fantastické příšery,

kandidát ušlý tiše povzdechne si:

„Tak ještě týden. V úterý!“

Věc bohužel však není jednoduchá,

jak laik by moh mysliti.

V nejbližší chvíli hrdinové ducha

na ulici se vyřítí.

Zjev groteskní! Je chvíle příliš slavná.

A národ platí útratu.

Dnem nocí hájí ústa neúnavná

jednotu svojich mandátů.

Doba je trudná. Povězme to krátce:

mandátů velká potřeba.

Obratem ruky z protivníka zrádce

a rozkolník a dareba!

Sem hlavu skloňme! Večer „České Slovo“

čest, talent, schopnost pocuchá.

Bratři se řítí. Srdce básníkovo

podivná jímá předtucha:

že zamihne se sukovitý klacek

nad hlavou tvou, než přijde noc,

že zařve kdosi bujaře: pár facek!

A chápeš, že je blízko Choc.

A chápeš všechno: zdvižené ty pěstě,

národní zápal patrný.

Audově éře, zrádče, stojíš v cestě,

v níž zablýskne se Stříbrný.

Vysoko stojí v politické ctnosti

Auda a Vojna nad tebou,

nesmírně předčí tě jich vědomosti.

Nuž, skloň se před jich velebou!

Červíčku zemský, pohleď v jejich nebe

a opusť odpor zlotřilý.

A uznej schlíple: nebýt, zrádče, tebe,

dávno by národ spasili!