Doba písní.

Již soumrak visí na okně,

ó blaze, blaze mi!

Toť čas, kdy snové v duši mé

zas kvetou růžemi!

A všichni jako hvězdičky,

co vzplály oblohou,

tak vysoko, tak vysoko,

že dolů nemohou!

A všichni jako hvězdičky,

když blízko k úsvitu,

zas pozvolna se ztrácejí

mé duši z blankytu.

Jen srdce ještě zastená

a krví zapění:

Ó noci drahá, sesterská,

jak smutné loučení!