Doba tvoření.

Přišla doba tvoření,

cítím její dech,

zahalena v plameni

a v růžových snech.

Z hvězd diadém na čele,

záře slunné vlas,

blankytný šat na těle

a duhový pás.

Jak je krásna, čarovna!

z červánků má líc,

vesmíru je královna –

Jak jí vyjíť vstříc?

Noha moje poklesá,

chvím se před ní, chvím;

už mne tulí – nebesa!

k vřelým ňádrům svým.

Duše v písních zazvučí,

když mne líbá v ret

a unáší v náručí

v blankytový svět!