Dobrá matka.

Hrozný vítěz zhubiv kraje,

Jímal syny vlasti květ;

Kněžně Anně zavíraje

Milostivých dětí pět,

Zděsyl srdce dobré matky,

Že hned rozprodavši statky

Stříbro, zlato sebrala,

Z poutby syny vyňala.

S vroucností se světíc za ně

Divým vojskem kráčela,

Aby skrze strašné zbraně

K vládaři se dotřela.

Drábi tvrdší nežli skály

Matce laskavé se smáli,

S lákavými penězy

Přivedli ji k vítězy.

Černý vítěz v zlatě sedě

Mezy svými otroky,

Na nevěstky smělé hledě

Vyvozoval ouskoky,

Jakby zbořiv štěstí brány,

Nepřátelům věčné rány,

Věčné koval žalosti

Za jich srdce mužnosti.

V prachu klečí matka bledá

Strachy jako bez sebe;

K srdcy zlému cesty hledá,

Spíná ruce do nebe,

Prosý, aby nad ní strnul,

Klenoty a zlato shrnul,

Z poddanosti strašlivé

Pustil syny poctivé.

Vůdce kyne. Pochopové

Vedou ženu k žaláři,

V němžto vlasti milencové

Slzy kropí na tváři;

Matka k zlatým dětem běží,

Vzdychá, na srdcy jim leží,

Milých synů zoufání

Proměňuje v plésání.

V radosti té pochop nese

Rozkaz, s ním y v číši jed,

Hrozná zyma matkou třese,

Krev a srdce tuhne v led.

S křikem, s zbraní nataženou

Drábové se k dětem ženou,

Na matku se dívají,

Lehké písně zpívají.

„Co zde chcete, ukrutnícy!“

Pochopů se kněžna ptá,

„Takli mstiví podvodnícy

Mníte splnit slova svá?

Než se neviňátek tknete,

Na mne zbraně napřáhněte,

Bodni kate v srdce meč!

Mrtvou ulicemi vleč!“

Dí a klesá; z mdloby hledí

Na své děti ouzkostně;

Ruce lomíc slzy cedí,

Vzdychá k Bohu žalostně,

Před pochopy syvé kleká,

S poděšením v prachu čeká,

Zdali kat se smiluje,

Syny matce daruje?

Darmo lahodnými slovy

Krotí draky zůřícý,

Zamračency jako sovy,

Ženu očma smrtícý,

Bez pohnutí s jedem stojí,

Y se s posmíváním strojí,

Aby mládky smrtili,

Rozkoš matce zdrtili.

„Ha! což žádné outrpnosti,

Žádné není naděje?

Zmuž se, krásná nevinnosti!

Bůh se na tě zasměje!

Bůh tvou nezrušenou mladost

Doprovodí v věčnou radost,

Násylníky trnoucý

Srazý v peklo horoucý!“

S vytržením kněžna praví,

K srdcy tiskne dítky své;

Rekyně se k vrahům staví,

Syny k smělým činům zve:

Za mnou děti! za mnou poďte,

Lvové v smrt se sami hoďte;

S číší bere katu jed,

První pije smrt co med.