Dobrá rada.

Outlá prsa mé milenky!

Co tak vzdycháte?

Proč se očíčka tak smutně

K nebi zdvíháte?

Slze! proč po bledé tváři

Crkem kanete,

Ručičky, a všecky oudy

Co se třesete??

Ach! rozumímť já vám dobře!

Vy se trápíte,

Předešlou že ke mně lásku

Již necýtíte?

Sám že jsem sy odchodem svým

Smutně poradil;

Nebť se zatím v srdcy vašem

Jiný usadil??

Nevzdychejtež sy již prsa!

Slzy, netecte!

Sklopte se, očínka, oudy,

Již se netřeste!

Jsemť křehkostí vaších vědom;

Nebo – kdož neví,

Že se dívek láska jenom

Přítomným jeví?

Kdo chce tedy milenku svou

Věrnou zachovat,

Ať se chrání jenom půl dne

Samu ji nechat;

Nebo – věřte v drahá slova

Přezkušeného –

„Jak se od holky obrátíš,

Hned má jiného!“ –