DOBRÁK

Šel, dobrák, jednou zaflámnout

si trochu v rušném městě,

a že jest člověk křehký bloud,

klopýtl na té cestě.

No nač pak jsou tu JUDři as?

„Tak pusťte to jen z hlavy!

Vše projde hladce. Byl to špás!

A tisícka to spraví.“

A zdravíčko? „Nu, za rok zas,“

dí MUDr., „pán je zdravý.

Jen dietně! No byl to špás!

Pár stováčků to spraví.“

Tu chmurný klášter, stará věž

se krčí zastrčeny;

zde duši možno obmýt též,

než vkročí před tvář ženy.

A zpovídá se hříšný syn

a ohlídá se plaše,

za pokání mu kapucín

zadal tři otčenáše.

„Na chrám“, „na chudé“ sběrničky

pokorně ve tmě stály,

a černé jejich hubičky

žebrají dárek malý.

„Nu dal jsem jinde skoro dost,

tož dám i zde“ – on praví,

„jeť milosrdí velká ctnost –

a šestáček to spraví.“