Dobře opatřený.

By Adolf Heyduk

Tmavá noc! Já jedu za nevěstou,

nebojím se, koník jiskří cestou...

Proč bych bál se, proč bych hořekoval?

ryzím stříbrem jsem mu nohy koval.

Otluče-li stříbro o kamení,

přec o světlo ještě nouze není;

stejně bedliv pomněl jsem i na to;

hladím-li ho, jiskří z očí zlato!